Rok s třináctkou na konci
Spousta práce, hektické přesuny, ale i zisk šampionského titulu, který nám udělal nesmírnou radost, to byl pro nás rok 2013.
Ačkoliv jsme trochu zvažovali, únorové Brno jsme si opět nenechali ujít. Sobotní soutěž, v níž jugoslávský rozhodčí označil všechny fenky třídy otevřené za nedostatečně kvalitní a bez ohledu na pořadí nás poslal domů, nám mnoho optimismu nedodala. Svou lhostejností a neprofesionalitou nás pan rozhodčí překvapil, ale na rozdíl od paničky spolusoutěžící Bettynky, nerozplakal. Nedělní účast se tak stala otázkou. Vstávání o půl čtvrté, více než 200 kilometrů s nejistým výsledkem....Není divu, že se paničce nechtělo. Následný nedělní úspěch u německého rozhodčího a získání nové samojedí kamarádky Happy Win For Orleansnow sympatické majitelky Petry Daškové, je pouze zásluhou dokonalých páníčkových přesvědčovacích schopností. S naší registrovanou partnerkou, jak Happynce od brněnského seznámení říkáme, jsme se znovu setkali na dubnové bonitaci. I přes nervíky obou paniček, holky (Frejuška a Happynka) všechno dobře zvládly a volné chvíle si společně parádně užily. Škoda jen, že Happynka bydlí tak daleko...
I přes ne úplně optimální stav srsti jsme se s nadějí vydali v polovině června do Klatov. Naše oblíbená rozhodčí Ludmila Pavlíková, která už Freyjušce jeden titul udělila díky výbornému pohybu v lednu 2012, nezklamala. Naše radost z posledního získaného titulu nutného pro zisk českého šampiona, byla o to větší, že u kruhu nám fandila paní učitelka z vystavovacího kurzu Jitka Hořáková. Po Klatovech jsme již výstavní vodítko s chutí pověsili na hřebík a nyní čekáme, zda nás to někdy opět chytne. Třeba s Freyjuščinými potomky...